Pro uchazeče

Dny otevřených dveří

Na jaře otevíráme dveře všem, kdo chtějí poznat naši Buš, a to jak to u nás chodí.

Chceme, aby se každý cítil vítán a v klidu si mohl udělat obrázek o tom, jestli je naše Buš to pravé místo pro jeho dítě. Věříme, že prostředí, kde děti tráví svůj čas, by mělo být nejen bezpečné, ale hlavně inspirující a naplňující. Rádi vám ukážeme, jak se u nás děti rozvíjí skrze zážitky, volnou hru a objevování světa kolem sebe. Čeká vás prohlídka zázemí, setkání s průvodci a povídání o tom, co je pro nás ve vzdělávání dětí důležité.

Den otevřených dveří je určený hlavně pro rodiče. Setkání v roce 2026 je plánováno na konec března/začátek dubna.

Přesný datum dodáme brzy!

Jak probíhá přijímací proces?

1. zašlete vyplněný formulář „Žádost o přijetí dítěte“ (najdete ho na konci této stránky) na emailovou adresu detivbusi@gmail.com

2. Po zpracování "Žádosti" se Vám ozveme, sdělíme více informací a domluvíme se na dalším postupu.

3. Přijedete se za námi podívat do Buše.  Prohlédnete si zázemí tříd, venkovní prostory, setkáte se z průvodci.

4. Pokud se Vám u nás bude líbit, zašleme Vám příslušné dokumenty a domluvíme se na dalších setkáních u nás v Buši, včetně návštěvy během programu ve vnitřním zázemí.

5. Pokud se shodneme, že Buš je to správné místo pro Vaše dítě a shodneme na nástupu Vašeho dítěte k nám, domluvíme setkání, kde již společně podepíšeme závaznou smlouvu s datem nástupu dítěte do skupiny a proběhne předání již vyplněných dokumentů (Evidenční list dítěte a Posudku o zdravotní způsobilosti).

Tím započne naše společná cesta v provázení Vašeho dítěte. Budeme se těšit….

Jak probíhá adaptace v naší dětské skupině?

Rodičům je umožněno doprovázet své dítě během prvních dnů jeho docházky do Buše. Délka procesu adaptace je individuální, citlivá a respektující k potřebám rodiny a dítěte. Dítě přichází ideálně nejprve v době, kdy si děti hrají venku. Poznává celý prostor, nové kamarády, rodič může být opodál a sledovat dění. Později nechává dítě samostatně ve školce na jednu hodinu, do svačinky, do oběda a dále jak je potřeba. Rozhodnutí na délce pobytu je vždy na dospělých nikoli na dítěti, pro které je to velmi zatěžující, dítě k takovému rozhodnutí ještě není zralé. Průvodci jsou v době adaptace v intenzivní kontaktu s rodiči, domlouvají se na postupu, zasílají zprávy případně fotografie dítěte ze školky. 

Cíl adaptace:

  • postupně se sbližovat a „vrůstat“ do kolektivu, poznávat nové kamarády
  • rozloučit se s rodiči
  • poznávat nové prostředí, nový režim a rytmus dne
  • nenásilně se vyrovnávat s novou situací – pokoušet se o samostatnost při sebeobsluze za pomoci dospělých i druhých, učit se řešit nové situace
  • postupně vyjadřovat své potřeby, názory
  • hledat si své místo
  • pro ostatní: přijímat nové děti do svých her a poznávat jejich přání a potřeby a pomoci jim radou i skutkem


Doporučení pro rodiče

1. Pozitivní motivace

S dětmi si o školce hodně povídejte – vždy však v pozitivním smyslu. Povídejte mu o tom, co tam bude dělat (najde si zde nové kamarády, budou zde nové hračky, bude si chodit hrát ven). Nezapomeňte mu připomenout, že si pro něj vždy přijdete a po školce budete trávit čas spolu.

2. Oblíbená hračka

Může to být plyšák, panenka, autíčko, co má dítě rádo. Tato věc dítěti pomáhá, aby cítilo jistotu, že rodiče a domov stále existují i když tam teď zrovna nejsou. Nastavíte tak dítěti pravidelný režim a vytvoří se v něm důvěra a pocit bezpečí. Hračku má dítě odloženou buď v šatně (a může si k ní kdykoliv přijít se pomazlit) nebo v boxíku se svým ložním prádlem, kde je dítěti hračka také kdykoliv k dispozici k pomazlení.

3. Každodenní rituál

I když se jeden den nepovedl, je třeba přijít další den zase. Pravidelný rytmus pomáhá dětem rychleji se adaptovat. Vytvořte si rituál… podle toho, co má vaše dítě rádo, co je pro něj důležité.
Přicházejte do DS nejlépe vždy ve stejnou dobu. Nastavte tak dítěti pravidelný režim a vytvoří se v něm důvěra a pocit bezpečí. Důležité jsou také rituály vyzvedávání ze školky. Je potřeba dodržet slíbený čas (po obědě, hned po svačince apod.), aby dítě získalo pocit jistoty a mohlo se na své rodiče spolehnout. Zpočátku je pro dítě také jednodušší (snazší?), pokud ho do DS vodí a vyzvedává stejná osoba/rodič (případné změny by mělo dítě vědět dopředu).

4. Program na odpoledne

Společně s dítětem vymyslete program na odpoledne, na který se budete společně těšit. Např. budeme si malovat, půjdeme na procházku s pejskem. Cokoliv, co dítě baví a budete se na to společně těšit.

5. Efektivní loučení

Vždy dítě láskyplně ujistěte, že se vrátíte. Před vstupem do DS se mazlete, pusinkujete, jak dlouho potřebujete. Vstup do šatny DS by pak mohl probíhat rychle s krátkým posledním loučením v momentu, kdy dítě je na odchod rodiče zcela připravený. I pro rodiče bývá čas loučení náročný. Dítě je velmi vnímavé a dokáže vycítit jejich úzkost. Je tedy důležité předat pozitivní energii. Pokud špatně snáší loučenís maminkou, měl by se odvádění ujmout tatínek. Zároveň je dobré, aby si rodiče neplánovali start v novém zaměstnání souběžně se startem v dětské skupině. Mají tak čas být na blízku a jsou k dispozici, když je třeba. 

6. Sebeobsluha

Rozvíjejte u dětí potřebné dovednosti sebeobsluhy (při toaletě, hygieně, stravování, oblékání, obouvání). Dejte dětem prostor k samostatnosti. Dítě nebude ve školce později zažívat špatné pocity z toho, že se neumí obléknout atd., v tento okamžik se mu začne stýskat (vzpomene si na to, že mu u toho vždy pomáhá maminka atp.).

Recenze

Eva

Děti v Buši je víc než školka. Je to láskyplné prostředí pro děti a partnerské prostředí pro rodiče. Je to prostředí, kde se děti cítí, jako když jsou na prázdninách - pobyt venku na obrovské zahradě, kterou jiná školka nemá, přírodní herní prvky, pěstební zahrádka a domácí zvířata, o které se děti společně starají je učí přirozeně starat se sám o sebe a pomáhat ostatním, když to potřebují. Je to prostředí, které ctí individualitu jedince a nesnaží se ho zaškatulkovat do předem daného vzorce. Moje dcera chodila do Buše jen dva roky, ale těží z toho pořád a pořád na Buš myslí. 

Katka

Buš dala našim dětem svobodu, hravost, touhu objevovat, přijetí. Zdá se, že přátelství, která drží i roky po buši. Také samostatnost, rozhodnost, umění říct ne, odvahu být sám sebou a nenechat si vzít radost :-) Buš je učitelka, spíš taková stará indiánská učitelka. Je to prostor, který propojuje, nabízí, stmeluje, ukazuje možnosti. Kde se děti vydatně nabaží hlíny a bláta, naučí se pozorovat život na souši i ve vodě. Naučí se sedět v kruhu u společných ohňů a projdou prvním velkým rituálem, který je pošle do dalšího života. Když mi dcerka, už školačka vyprávěla, jak se s různými kamarádkami cítí, tak výstižné bylo, že jen s těmi z buše se cítí "jako já" - sama sebou. Buš je bez přetvářky, nemusíte nějací být, nějak vypadat, abyste zapadli.

Hanka

Je těžké slovy vyjádřit to, co pro nás Buš znamená. Je to místo, kde moje dcerka prožila krásné chvíle, vytvořila si přátelství a důvěru. Je to pro ni místo, kde se cítí bezpečně a já spokojeně, když ji každé ráno vozím na místo, kam se těší. Není v dnešní době samozřejmostí, že se k sobě lidé chovají laskavě a to bohužel ani, co se týká přístupu k dětem. Proto nemůžu nikdy dostatečně poděkovat holkám, které stojí za Buší za to, co pro nás udělaly a dělají. Přála bych jim, aby na své cestě potkávali jen ty, kteří si dokáží toho, co dělají pro jejich děti, vážit a ocenit je tak, jak si právem zaslouží.
Děkujeme Hanka a Johy